Šumava má mnoho tváří. Některé jsou vlídné a rozkvetlé, jiné zádumčivé a skryté v mlze. Pokud ale hledáte místo, kde se v jediném bodě střetává noblesa první republiky, krutost nacismu, zmar komunismu a neuvěřitelný úspěch v americkém Bílém domě, musíte jít na Pustinu (německy Einöde).
Dnes jsou to sice jen ruiny nedaleko Hartmanic, ale příběh, který se zde odehrál, by vydal na několikadílný seriál.
Vizionář František Hašek
Novodobá historie Pustiny se začala psát v roce 1922. Tehdy se úspěšný pražský bankéř František Hašek rozhodl, že si na Šumavě vybuduje rodinné sídlo. Nekoupil však jen tak ledajakou chalupu. Vybral si starou, tehdy už upadající sklářskou usedlost Pustina.
Hašek do místa investoval obrovské úsilí i finance. Pod jeho rukama se Pustina proměnila v moderní velkostatek s prvky zámečku. Zatímco v okolních chalupách se svítilo petrolejkami, na Pustině byla zavedena elektřina a vlastní telefonní linka. Ale Hašek nebyl jen byznysmen, byl to milovník umění a vlastenec. Na Pustinu za ním jezdili významní hosté z Prahy. Představte si letní večery na terase, výhledy na šumavské hřebeny a debaty o budoucnosti mladé Československé republiky třeba s prezidentem Benešem, který zde býval častým hostem.
Pro rodinu to byl ráj. Františkova vnučka, Eliška Hašková-Coolidge, později ve svých vzpomínkách popisovala dětství na Pustině jako dobu naprosté svobody, vůně lesa a bezpečí, které se zdálo být věčné.
Temnota přichází: Popraviště a nucený exil
Idyla skončila s příchodem nacismu. František Hašek, jako hrdý Čech a vlivná osobnost, odmítl kolaborovat a zapojil se do odboje. V roce 1942 ho zatklo gestapo. Po krutých výsleších byl 5. června 1942 popraven.
Rodina byla z Pustiny vyhnána a usedlost zabrali Němci. Po válce se zdálo, že svitla naděje na návrat, ale ta trvala jen krátce. Po roce 1948 přišla další rána – komunismus. Rodina Haškových musela narychlo uprchnout za hranice. Sedmiletá Eliška tehdy opouštěla svůj domov jen s minimem věcí, netušíc, že se sem vrátí až za dlouhých čtyřicet let.
Eliška Hašková-Coolidge: Z Pustiny až do oválné pracovny
Osud Elišky Haškové je fascinující paralelou k příběhu Pustiny. Zatímco rodné sídlo na Šumavě chátralo, ona v USA stoupala po společenském žebříčku. Díky své vytrvalosti a vzdělání se stala zvláštní asistentkou pěti amerických prezidentů. Pracovala pro J. F. Kennedyho, L. B. Johnsona, R. Nixona, G. Forda a R. Reagana. Zakládala Úřad pro prezidentské zprávy a stala se symbolem etiky a společenské noblesy. Přesto v sobě stále nesla kousek Šumavy.
Doktor Kostroun: Poslední rytíř v ruinách
Když byla Pustina v 50. letech začleněna do vojenského prostoru Dobrá Voda, většina budov v okolí byla odstřelena. Pustina ale díky zázraku (a jedné neobyčejné osobnosti) zůstala stát. Tou osobností byl MUDr. Zdeněk Kostroun. Tento vzdělaný lékař, jehož život dnes připomíná pomník před hájenkou, zde žil jako nájemník i v době, kdy se kolem proháněla armáda. Byl to skutečný šumavský poustevník 20. století.
Obýval několik místností v chátrajícím křídle zámečku. Okna měl utěsněná, aby dovnitř nefoukalo, topil v malých kamnech a svítil si svíčkami. Doktor Kostroun byl živou kronikou. Věděl, kde stála jaká socha, kde byla knihovna a jak vypadaly zahrady. Svou přítomností fyzicky bránil tomu, aby armáda dům srovnala se zemí. A co je možná nejzajímavější: Za svými pacienty jezdil ještě v dobách tuhé normalizace na koni.
Když musel začátkem 90. let odejít do domova důchodců, Pustina osiřela. Bez lidského tepla a údržby se střechy pod náporem sněhu propadly během několika málo let.
Výlet na Pustinu: Co uvidíte dnes?
Bez znalosti historie vás toto místo nadchne jen stěží. Zůstaly pouze obvodové zdi, klenba ve sklepě, rozbité kusy nábytku a poslední zbytky propadající se střechy. Když si však uvědomíte, co všechno se mezi těmito dnes zbořenými stěnami stalo, od intelektuálních debat nad směřováním první republiky až po léčivé procedury slavného šumavského lékaře, naběhne vám husí kůže.
Tip na výlet
Z našeho šumavského apartmánu je to k Pustině ideální půldenní výlet. Auto zaparkujete u chaty Rovina, odkud se vydáte po zelené turistické trase (Vintířova stezka) do mírného kopce a za jeden a půl kilometru dorazíte na Pustinu. Cestou se můžete kochat výhledy do údolí Otavy, jako na dlani budete mít například kopec Svatobor, či hrad Kašperk.
Prodloužit si můžete procházku z Pustiny po modré turistické značce až do osady Dobrá voda u Hartmanic. Tam na vás čeká studánka s opravdu dobrou vodou, Kostel sv. Vintíře a Muzeum Dr. Šimona Adlera, o kterém jsme psali více v článku o zaniklé osadě Zhůří.
Po cestě zpět pak stojí za to udělat odbočku vlevo na kopec Březník, kde se můžete po vyběhnutí na malou skalku zapsat do vrcholové knížky a pod kterým najdete Vintířovu kapli. Posledních zhruba 200 metrů této odbočky je jediná část výletu, která je špatně sjízdná s kočárkem či odrážedlem.
Pokud navštívíte i tato dvě místa, budete mít v nohách 5 a půl kilometru a spoustu zážitků, po kterých přijde vhod výborný oběd na chatě Rovina, odkud jste na výlet vyrazili a která se dostala do našeho seznamu nejlepších restaurací na celé Šumavě.
