Šumava je plná kontrastů. Než vyrazíte vstříc místu, o kterém si budeme dnes povídat, dost možná budete muset projet skrz Modravu či Kvildu, místa zasažena a do velké míry zkažena overturismem, která už dávno ztratila svoje někdejší kouzlo. Cíl našeho výletu, kterým jsou Knížecí Pláně, je přímým opakem zmíněných dvou lokalit. Potkává se zde romantika horské přírody s pohnutou historií česko-německého pohraničí. Rozlehlá planina nad Borovou Ladou působí skoro jako z jiného světa: otevřené louky, klid, vítr svištící přes kopce a v dálce panorama Luzného, Boubína a za jasného počasí dokonce i Alp. A přestože tu dnes stojí jen pár budov, příběh téhle zaniklé obce má mnohem větší obrysy a je vskutku fascinující.
Historie, která měla zmizet…
Příběh Knížecích Plání (v němčině Fürstenhut) začíná v roce 1792, kdy zde kníže Schwarzenberg povolil založení dřevorubecké osady pro 48 rodin. Každý nový osadník musel na vlastní náklady vykácet les a postavit dům. Výhodou bylo přidělení pozemku, dřeva a kamene, ovšem na oplátku osadníci nesli roční robotní povinnost – museli vytěžit stanovený objem dřeva.
Do poloviny 19. století osada výrazně rostla. Již okolo roku 1824 byla postavena dřevěná kaple sv. Jana Křtitele, následně byl na jejím místě vybudován novogotický kamenný kostel. Kolem roku 1865 počet obyvatel přesáhl 725 trvale přihlášených osob. Osada disponovala školou, školou, čtyřmi hospodami, mlýnem, pilou, lesní hájovnou a stanicí pohraniční stráže. Dokonce zde fungoval místní orchestr, taneční soubor a divadelní společnost.
Pověst vypráví, že název Fürstenhut vznikl po incidentu, kdy silný vítr odnesl knížeti Schwarzenbergovi jeho klobouk a zachytil se na jedli. Jeden z místních dřevorubců klobouk vyškrábal a vrátil mu jej. Na památku události se ves pojmenovala „Knížecí klobouk“ – následně český název Knížecí Pláně se objevil v roce 1877.
Náhlý úpadek přišel s druhou světovou válkou, po které byli německy mluvící obyvatelé vesnice odsunuti. Až do roku 1947 zde však stále žilo 57 přihlášených osob a fungovala tu škola. Nicméně vznik hraničního pásma a železné opony chvíli poté znamenal úplný konec života – v roce 1956 byl kostel odstřelen Československou lidovou armádou a postupně byly zbořeny veškeré budovy, včetně hřbitova a fary. Stejně krutý osud připravili komunisté například v údolí Křemelné ve vesničce Zhůří.
… ale nezmizela
Paměť na místo ale zaniknout neměla. Po roce 1989 se někteří původní obyvatelé a jejich potomci vrátili, aby obnovili hřbitov. V roce 1991–1992 byla na ruiny zbořeného kostela vytyčena symbolická obnova – hřbitov byl vyčištěn, náhrobky obnoveny a na místě kostela vysazen kříž.
Dnes místo připomíná spíše památník v krajině než zaniklou obec. Zachovaly se kamenné snosy a mezní pásy, obrysy staveb či sklepy. Přesto živý příběh přetrvává: v krajině, v kameni, v tiché atmosféře planiny – to vše vytváří silný narativ toho, že i když fyzické stavení zmizelo, duch místa, vzpomínky a historická zkušenost zůstaly zakořeněné navždy
Co na Knížecích Pláních uvidíte
Dnešní Knížecí Pláně už nejsou vesnicí, ale otevřenou galerií přírody a pamětí. Projdete se místy, kde kdysi stávala stavení, a všimnete si kamenitých mezí, které dodnes vykreslují hranice bývalých polí. Na pietně upraveném hřbitově stojí obnovené náhrobky a na místě zbořeného kostela najdete dřevěný kříž. Celou scénu rámují výhledy, které berou dech – směrem k Luznému, Třístoličníku nebo Boubínu, a když máte štěstí na počasí, vykreslí se na obzoru i alpské vrcholky.
Uprostřed planiny stojí Hájenka Knížecí Pláně, dnes penzion a restaurace. Pokud si chcete dát horkou polévku nebo jen sednout na terasu a vychutnat si při kávě pohled do krajiny, je to pro vás ideální místo. A co je možná ještě cennější, toto místo zůstává i po většinu turistické sezony zvláštně klidné, skoro meditativní. Důvod je jasný – na Knížecí Pláně se nedostanete autem, ale jen vlastními silami.
Kudy na knížecí Pláně
Pěší turistika
Z Borových Lad máte na výběr z několika značených cest. Nejoblíbenější je přibližně 5 a půl kilometru dlouhá žlutá turistická trasa. Vede plynule do mírného, nijak náročného kopce. Minete na ní dokonce lesní mini prodejničku 🙂 Pro kočárky a odrážedla je pak nejvhodnější cesta po souběžné cyklostezce. Alternativní trasy vedou z Kvildy, Bučiny, Horní Vltavice, či německého Finsterau.
Cyklistika
Nejlepší způsob, jak se na Knížecí Pláně dostat, je v sedle kola. Sbíhá se tam hned několik cyklostezek, jejich síť je v této části Šumavy skutečně bohatá. Terén je poměrně nenáročný, kopce jsou dlouhé, ale mírné. Některé cesty jsou dobře sjízdné dokonce i na silničním kole.
Běžky
V zimě se okolí Knížecích Plání promění v opravdový ráj pro běžecké lyžování. Vede tudy Šumavská magistrála garantující skvělé napojení na další páteřní běžecké trasy jak ve směru na Kvildu, tak i ke Strážnému, či dobře upraveným běžkařským trasám na německé straně Šumavy. Stejně jako v případě cyklistiky oceníte i na běžkách nepříliš náročný terén, umožňující najetí pěkného objemu kilometrů.
Knížecí Pláně jsou místem, které vás pohltí svou drsnou krásou i příběhem zaniklé horské obce. Najdete tu zbytky historie v srdci Šumavského národního parku, klid a vzdálenost od civilizace, ale zároveň dobrou dostupnost a doplňkové služby. Je to jeden z těch výletů, který vám zůstane v hlavě – ať už jdete pěšky, jede na kole nebo na běžkách. A i když tady nikdo nežije, rozhodně to tu žije svou atmosférou.
