Na konci údolí pod Hartmanicemi, v místech, kam se asfaltky už neodvažují a kde potok Volšovka teče tiše mezi stromy, leží jeden z nejpůsobivějších šumavských mlýnů. Sterzmühle, v češtině často uváděný jako Mochovský mlýn, Hrabánkův mlýn nebo Žežulka, je místo, které nenajdete snad v žádných v turistických průvodcích. A přesto… pardon, právě proto (!) stojí za to sem zamířit. Ne kvůli restauracím a placeným atrakcím, ale kvůli tichu, atmosféře a zvláštnímu pocitu, že se zde zastavil čas.
Mlýn stojí nedaleko Hartmanic, v katastru dnes už zaniklé osady Mochov. Cesta k němu vede skrze Pekelské údolí a je sama o sobě zážitkem – lesní pěšina sleduje tok potoka Volšovka, občas se na chvíli schová do smrkového lesa, jindy se otevře výhledům na staré louky a meze. Míjíte mnoho větších či menších potůčků, kde se v létě můžete zchladit jako vy, tak vaši čtyřnozí mazlíčci. Když člověk dorazí k mlýnu, není těžké pochopit, proč si tohle místo zamilovali filmaři. Právě tady se totiž natáčely scény z filmů jako Obsluhoval jsem anglického krále od Jiřího Menzela, Cesta pustým lesem, pohádka Tři životy nebo slavné Nabarvené ptáče. Úplně nejnověji se mlýn objevil ve filmu Šarlatán režisérky Agnieszky Holland.
Historie mlýna a jeho zachránce
Historie Sterzmühle sahá do 18. století. První písemná zmínka pochází z roku 1780, ale na vojenských mapách druhého vojenského mapování je mlýn zakreslen už dříve, pod německým názvem Stertzmühle. Patřil původně šlechtickému rodu Dohalských, kteří ho následně prodali mlynáři Tomáši Thurnwaldovi. Právě jeho rodina tu hospodařila po několik generací, až do poválečného odsunu. Po roce 1945 mlýn osiřel a jako mnoho jiných šumavských samot začal chátrat.
Změnu přinesl rok 1966, kdy mlýn koupil JUDr. Václav Hrabánek – muž, který se rozhodl opustit městský život a zcela se ponořit do divočiny. Bez vody, elektřiny a moderního komfortu tady žil přes třicet let, obnovoval budovu vlastníma rukama, choval koně, maloval na sklo a vedl tak trochu poustevnický život. Stal se známou postavou šumavského podhůří a mlýn díky němu nejen přežil, ale zachoval si mimořádně autentický ráz. Hrabánkův příběh sám o sobě stojí za pozornost – je to příběh o tom, co znamená domov, svoboda a ticho.
Architektonicky jde o jedinečný příklad barokního vodního mlýna s roubenou částí, dřevěnou pavlačí, sedlovou střechou a zčásti zachovaným mlýnským náhonem. I když dnes není veřejnosti přístupný, je možné si ho prohlédnout zvenčí, posedět na břehu potoka a užít si atmosféru tajemného místa. Je to jeden z těch koutů Šumavy, které nejsou „na efekt“, ale kde cítíte hlubší vrstvy příběhů.
Velký výlet z Hartmanic
Vaše cesta ke Sterzmühle může začít v Hartmanicích, odkud se vydáte po žluté turistické trase, která v těchto místech kopíruje někdejší Zlatou stezku. Dojdete až do Pekelského údolí, kde už necháte žlutou trasu stoupat na kopec k zámku Karlov a sami zůstanete na asfaltové silničce pokračující dále do údolí a kopírující hranici Přírodní rezervace Žežulka. Po zhruba pěti kilometrech od chvíle, kdy jste vyrazili z Hartmanic, zahnete po nenápadné cestě vpravo do údolí, kde již brzy uvidíte samotný mlýn.
Pokračovat můžete dále na západ, kde po chvilce minete Busil (jeden z posledních dochovaných šumavských králováckých dvorců) a vyšlápnete kopec až na Starou Huť, kde je dost prostoru pro parkování a může tak posloužit jako alternativní výchozí místo pro váš výlet. Pokud vyrážíte z našeho šumavského apartmánu, pak je parkování na Staré Huti úplně ideální. Návrat do Hartmanic pak můžete využít zelenou turistickou stezku, která vás krásným lesem plným hub a borůvek dovede až k chatě Rovina a následně pokračovat po žluté Zlaté stezce až na místo začátku vašeho výletu.
V okolí Sterzmühle nenajdete žádné občerstvení ani služby, a to je vlastně dobře. Všechno, co potřebujete, si musíte přinést s sebou – lahev vody, něco malého k zakousnutí, dobrou náladu a možná i deku, pokud se rozhodnete během výletu chvíli posedět a poslouchat šum potoka. Při volbě velkého okruhu z naší mapy se vám však naskytne možnost výborného oběda nebo večeře na chatě Rovina, která se dostala i na náš žebříček nejlepších šumavských restaurací.
Sterzmühle je dnes chráněnou kulturní památkou, zapsanou v ústředním seznamu nemovitých památek. Přesto nepůsobí jako muzeum – spíš jako živé místo, kde se historie mísí s přírodou. Možná právě proto na vás mlýn zapůsobí mnohem víc než známější památky, kam míří davy turistů. A právě v tom spočívá jeho kouzlo.
Pokud hledáte výlet, který není o atrakcích a suvenýrech, ale o opravdovém souznění s krajinou a historií, Sterzmühle je výborná volba. Ať už vás láká historie, film, architektura, nebo jen obyčejná touha po tichu a klidu, tenhle starý mlýn vás nezklame.
Respektujte soukromí majitelů
Při návštěvě tohoto krásného místa prosím plně respektujte soukromí majitelů. Sterzmühle není oficiálně veřejnosti přístupný, užijte si tedy jedinečnou atmosféru místa zvenčí a v jeho okolí, určitě ale nepočítejte s návštěvou vnitřku samotného mlýna.
